Zapojení pedagogických pracovníků do projektu Pohyb pro inkluzi
Marie Cahlíková, Karina Šírerová
UK FTVS UK, projekt Pohyb pro inkluzi
Coby konzultantky APA na každou novou školu vyrážíme značně napjaté a plné očekávání. Pohrává si s námi zvědavost, hlavou nám běží velké množství myšlenek a přání, abychom se školou navázaly kvalitní spolupráci a vše šlo hladce podle plánu. Obdobně jsme se v září roku 2018 vydaly na první setkání na Praze 4, kde měla na nové škole proběhnout informační schůzka s vedením školy, pedagogy, asistenty i rodiči zapojených dětí. Škola měla hezké webové stránky, těšila se dobré pověsti a komunikace se speciální pedagožkou působící na škole, jež iniciovala počáteční propojení školy a projektového týmu, byla velmi vlídná. Díky tomu všemu jsme již na počátku pociťovaly přijetí a považovaly jsme to za první ukazatele zdárné spolupráce. Speciální pedagožka dále dopomohla k vybrání žáků, kteří budou do projektu přímo zapojeni a zprostředkovala další potřebná setkání. Vše pokračovalo dle námi zamýšlených plánů, pedagogové se zapojením souhlasili, domluvily jsme s nimi termíny teambuildingových programů pro třídní kolektivy, osvětové akce na území školních prostor, postupy administrativy, a s tím spojené diagnostiky. Podpora od pedagogů školy a ochota spolupracovat, je pro realizaci projektu i jakékoliv ovlivnění školství vždy zcela klíčová. V tuto chvíli, po prvních interakcích, z nás opadlo napětí a všichni jsme se těšili ze vstřícného začátku na doposud neprobádaném území.
Již první koordinační schůzky se zúčastnila také paní asistentka, která na škole působí. Vyzařoval z ní entuziasmus a velká chuť přiučit se něčemu novému, a to i poté, kdy její žák nebyl vybrán pro zapojení do projektu. Zajímala se, zda nabízíme podporu i přímo “nezasaženým pedagogům”. Neméně nás pak překvapilo, když se tatáž paní asistentka přišla podívat na jednu z teambuildingových akcí pořádaných pro třídní kolektivy z dané školy. Během programu se doptávala na možné úpravy her, zajímala se o speciální pomůcky a neváhala si všechny aktivity osobně vyzkoušet. Zkrátka byla otevřena novým zkušenostem a nápadům, na průběh akce se dívala pohledem zvídavého a zkušeného pedagoga, který chce získané empirie přenést do praxe a aplikovat je ve své třídě. Nechyběla ani na osvětové akci s názvem Paralympijský školní den, jež se pořádala v prostorách jejich školní budovy. Spolu s žáky dvou zúčastněných třídních kolektivů se seznamovala se sportovními aktivitami jako byl například pohyb bez zrakové kontroly, goalball, boccia nebo curling. Realizace takového programu může vést jak u dětí, tak u dospělých ke změně postojů k jedincům se specifickými potřebami. Otevřený postoj k odlišnostem je jedním z předpokladů úspěšné integrace nejen do tělesné výchovy. Zájmu paní asistentky se těšil celý projektový tým, v jejím případě předávání zkušeností fungovalo přesně tak, jak bylo zamýšleno při sestavování vize projektu. Na každý workshop, který jsme ve školním roce uspořádali, se paní asistentka osobně dostavila a činně se zapojila do připraveného programu. Příspěvky do diskuse mezi pedagogy provázela osobními zkušenostmi z asistence a vzniklé materiály pečlivě studovala. Stala se tak pro nás, zaměstnance projektu, motivací dotahovat věci nad původně zamýšlený rámec a tvořit správné přesahy teorie do praxe. Pokud se workshopu nemohla zúčastnit, požádala o zaslání vzniklých materiálů a individuálně je konzultovala se zaměstnanci projektu. Je obdivuhodné, kolik svého volného času byla ochotna investovat pro další profesní rozvoj.
Jako by jednodenní akce nestačily a paní asistentka stále prahla po intenzivnější zkušenosti a více prožitcích z oblasti inkluzivního vzdělávání. Právě kvůli takto zapáleným pedagogickým pracovníkům se do projektu dostal i záměr uspořádat několikadenní výjezd do zahraničí. Pedagogům byla nabídnuta účast na stáži ve Finském Vierumaki s programem zaměřeným na poznávání rozdílů ve školství různých zemích, předávání zkušeností a vzájemnou inspiraci. Paní asistentka se chopila příležitosti a na tuto stáž se bez váhání přihlásila. Z komunikace bylo zřejmé, že se na další podnětný týden zajištěný projektem opravdu těší. Se skupinou dalších učitelů a s podporou zaměstnanců projektu vyrazila za dalším poznáním oblasti aplikovaných pohybových aktivit, do Vierumaki. S lítostí musíme na tomto místě kontaktovat, že připravený program stáže absolvovala pouze v prvních třech dnech, a to z důvodu zlomeniny zevního kotníku a následné neodkladné operace, kterou se rozhodla podstoupit v Česku. S podporou zaměstnanců projektu byla transportována zpět do země a pokračovala ve své léčbě. Ze zprávy, kterou námi popisovaná paní asistentka sepsala, však vyplývá, že i tři dny ve Finsku měly smysl a byly cenným zdrojem nových informací. Například detailně popisuje návštěvu rehabilitačního centra v Helsinkách, ve kterém v rámci exkurze se zkušeným personálem prošli ucelený proces rehabilitace doplněný o teoretickou přednášku Hariho Ahtee.
Vlastní poznatky ze vzdělávání v projektu přenáší paní asistentka do výuky tělesné výchovy u žáků, kterým asistuje a skrze diskuse s kolegy na škole. Dále je pověřena vedením takzvané “asistenční místnosti” na škole, která slouží dětem se speciálními potřebami jako bezpečný prostor a útočiště od ruchu školy. Místo je dobře vybaveno všemi potřebnými pomůckami a je poznat citlivá ruka, se kterou je o celý prostor pečováno.
Věříme, že onen dort spolupráce a zkušeností, který jsme spolu se zaměstnanci školy začali péct, a který byl ozdobený třešničkou v podobě zahraniční stáže, přinese mnoho obdobně sladkých příběhů dobré praxe. Doufáme, že tento příklad ukazuje, že zapojení do inkluze přináší své plody nejen žákům, ale i pedagogům, rodičům a všem dotčeným. Jen je někdy potřeba přečkat náročnou přípravu v podobě administrativy a koordinace se všemi zúčastněnými. Domníváme se, že paní asistentka byla, a i nadále bude, projektem obohacena o nové kompetence a zkušenosti. Její příběh, ač v závěru méně šťastný, vypovídá i o mnoha dalších pedagozích, kteří se zapojují do aktivit projektu (nejen toho našeho) s cílem podpory inkluze v tělesné výchově na základních školách.